O zpěvu

ZÁSADY ZPĚVU

Pěvecká technika se skládá ze třech základních složek:

  • Dech
  • Fonace (tvoření tonu)
  • Artikulace (výslovnost)

Cílem je dosáhnout nezávislosti těchto složek, které ovlivňují konečný výsledek. Zpěv je dech a je polovinou úspěchu každého zpěváka.
Pěveckou oporu zajišťuje bránice, která svojí funkcí drží tón
na správném místě.

Důležitý je vzpřímený a zároveň uvolněný postoj a ničím neomezovaný plynulý výdech, který je základem správného vedení hlasu. Zpěv je vlastně regulovaný výdech a je založen na pohybu. Nic není statické, hlas musí stále "běžet", nesmí se zastavit. Svaly na krku jsou volné. Jediné svalové napětí, které při správném zpívání pociťujeme je
v oblasti břišního a mezižeberního svalstva, které je pevné, ale pozor, žádná křeč! Jinými slovy, udržujeme stále elastickou nádechovou pozici, která sama tvoří oporu tonu.

Tón se vede obloukem skrz hlavu do předních částí obličeje (maska), aby však zněl v plné barvě a síle, musíme cítit jeho plynulé propojení do hrudních prostor.Poloha úst je volná s povolenou, nikam netlačenou spodní čelistí (pocit zívání). Přiměřený prostor v ústech, volnost krčních svalů a zpevnění v oblasti bránice umožní pěvecký dech.

Základem zpěvu je pocit plynulého navazování tónů (tzv.legato).
Tóny tvoříme s pocitem shora dolů. Čím je tón vyšší, tím je pociťován hlouběji v dechové opoře. Vokály tvoříme energicky, ale bez tlaku (dech nesmí v žádném případě působit tlakem na hlas). Souhlásky (konsonanty) je třeba vyslovit rychle na jejich foneticky správné pozici a směřovat je dopředu do prostoru před námi.